Nadporučík československého letectva, člen 11. oddílu skautů - roverů Praha XIX, Dejvice, navigátor 311. a 138. perutě RAF. Zůstal nezvěstný při letu 10.12.1942 nad Středozemním mořem z Káhiry do Anglie.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Br. Viktor Krcha – Viky se narodil 22.7.1914 ve Vídni.

Mládí

Rodina Krchů pocházela z Kostelce nad Orlicí. Viktorův otec Vladimír byl povoláním sládek, pivovarnickému řemeslu se vyučil v Protivíně, a nějaký čas tam i pracoval. Maminka Anna pocházela z rodu Forstů, a její rodiče byli vídenští Češi. Ve Vídni se také 16.5.1885 narodila.

Po svatbě Vladimíra Krchy a Anny Forstové si Vladimír našel práci v městečku Veliki Bečkerek v Srbsku. ( V roce 1935 přejmenován Petrovgrad a 1946 na Zrenjanin.) Zde nastoupil jako“Pan starší“ v místním pivovaru.

Ještě před vyhlášením války Rakousko-Uherska Srbsku odjela maminka Adéla ke svým rodičům do Vídně. Zde se dne 22.července narodil prvorozený syn Viktor. O několik let později i další syn Karel.

Rodina bydlela v rodinném domku na ulici Nikole Tesle 17., Veliki Bečkerek, Srbsko. Oba bratři vstoupili do místního skautského oddílu. Viktor zde vystudoval gymnázium a následně obchodní akademii.

Otec Vladimír vychovával syny vlastenecky a často jim připomínal, kde jsou rodinné kořeny, a pokud by se něco stalo, mají se „vrátit nahoru“ do Čech. V rodině došlo v roce 1930 k tragické události. Otec měl v pivovaru vážné neshody s jedním zaměstnance, kterého musel nakonec propustit. Tento člověk ale spor řešil tak, že po slovní hádce Vladimíra Krchu zastřelil v jeho kanceláři za pracovním stolem.

Stěhování do Čech

Když Viktorovi nastala povinnost vojenského odvodu, což bylo v roce 1933, přestěhoval se s bratrem ke svému strýci strýci Karlovi do Čech. Maminka zůstala v Velikim Bečkereku Presenční službu nastoupil u p.pl.33, potom 4 měsíce ve vojenském akademii a 2 roky u 1.leteckého pluku Kbely a Milovice. Absolvoval zpravodajský a pozorovatelský výcvik. Stal se poručíkem letectva a dnem 1.10.1938 byl jmenován polním pozorovatelem letcem.

Skaut

Ve třicátých letech se Viktor seznámil s br. mjr. Bedřichem Vallou - Šípem, vůdcem 11. junáckého oddílu, později 1.střediska v Praze XIX Dejvicích. Ve středisku působil jako zástupce br. Vally a také jako vůdce 11. RS. Poslední letní tábor dejvických junáků strávil v roce 1939 na Lužnici u Slavňovic. Na tomto táboře s bratrem Vallou probíral možnosti zapojení se do odboje a boje proti fašismu. Jeho pobyt nebyl až do konce tábora, ale odjel předčasně. Jednoho dne, při ranním nástupu k vlajce, stál se sbalenou tornou na zádech vedle br. Vally. Po vztyčení vlajky se krátce se všemi rozloučil, nasedl do loďky a nechal se převézt na druhý břeh Lužnice. Ze břehu již jen všem zamával a pokračoval v cestě. Ještě se nějaký čas zdržel v Praze a potom jeho cesta směřovala přes hranice do Polska-Krakova.

Odchod do zahraničí

Datum odchodu do zahraničí je evidován 8.8.1939. Dne 11.8.39 byl zařazen jako dobrovolník do vojenské skupiny v Krakově pod ev.čís.1488. Doba příslušnosti k čs.legionu v Polsku byla potvrzena od 2.9. do 29.9.39.

Po přepadení Polska byl Krcha při bombardování letiště v Deblinu raněn. Se skupinou por. Štefana, por. Hekla, por. Dittricha, a dalších ustupoval na východ.

V rodinné pozůstalosti je uchován Viktorův zápisníček, ve kterém je zaznamenána tato východní anabáze.

Viz.doslovný přepis :

31.8.-1.9.39-Deblin, 2.-3.9. Bobrowniki, 6.9. Rudy, 9.9. Notenzcow-Lublin, 10.9.Melywi, 12.9. Rozdalow, 13.9. Zadepce, 14.9. Morozowiczen-Hrbowica, 15.9. Podbzezi, 16.9. Nowos-Jaroczeskcz, 19.-20.9. Brody-Stanislawcziki, 21.-22.9 Toprów, 28.9.39 Zloczów.

Zde se skupina nechala zajmout a internovat Rudou armádou. Po propuštění následoval pod sovětskou eskortou pěší pochod do Zborova.

Záznam pokračuje:

14.10. Zborov, 19.10.Volociky, 22.10. Kamenec Podolsky-Husjatin, 23.1O. Olchovci a dne 7.11.39 Jarmolince. Záznam pokračuje 23.3.1940 Jarmolince, 25.3. Šepetovka-Bardicev-Kazatín, 26.3. Kazatín-Kijev, 27.3. Něžnin-Bechmač-Konotov-Pobilov-Bělepole, 28.3.Artazov-Ljgov-Kursk,Voroněž-Mičurinsk-Bogojovlsensk-Grjaki-Pjažsk. 8.7.40 v 8 hodin ráno odjezd ze Suzdalu na nákladních autech. Ve 23,00 hodin odjezd z Mostvy. 10.7.40 v 16,00 příjezd do Oděsy. 12.7. v 19.00 odjezd z Oděsy – M/S Svanětija. 13.7. ve 12,00 příjezd do Varny a 14.7. odjezd z Varny. 14.7.1940 v 15,30 hodin příjezd do Istambulu. Zde Viktorův písemný záznam končí.

V dochované rodinné pozůstalosti a dokumentech jsou i fotografie z cesty lodí z Istambulu po Středozemním moři a přes Gibraltarskou úžinu..

V Anglii u 311. perutě RAF

Pamětníci ze skautského oddílu vzpomínají, jak jednou z při poslechu zpráv BBC se ozval hlas: „Viktor zdraví Prahu a Bělehrad a Košice“. Bylo jasné, že jejich kamarád a skaut Viky dorazil do Anglie, aby se zařadil do anglické armády k ostatním Čechoslovákům v boji za osvobození vlasti.

Krchův vstup do jednotek RAF je potvrzen dnem 2.8.1940, a přiděleno osobní číslo 87622. Po absolvování nezbytného výcviku a kurzu byl zařazen jako navigátor v 311. bombardovací peruti.

Ve výpisu operačních letů, které jsou uloženy ve Vojenském historickém archivu, je záznam jeho prvního bojového letu ze dne 3.10.1941 na Dunkerque. V letadle s kódovým označením 5711 H letěl v posádce, kterou tvořili Sgt. Svoboda, Sgt. Pára, Sgt. Osolsobě, Sgt. Květ a W/O. Kamarád. Cíl nočního letu byl Dunkirk. Z členů posádky letadla měl Krcha nejvyšší vojenskou hodnost – P/O. a zastával v ní funkci navigátora. Při dalších bojových letech na letadlech s označením 9742 F a 1155 F se posádka různě obměňovala. Následovaly lety na cíle Kiel, Berlin, Hamburg, Aschen. To už bylo s tyv. „Bulisovou“ posádkou. Tu většinou tvořili Sgt. Bulis, Sgt. Fína, F/O. Krcha, Sgt. Osolsobě, Sgt. Květ a W/O. Kamarád, a také Šgt. Šponar. U 311. perutě létal jen poslední 3 měsíce roku 1941. Poslední let, který vykonal byl 16.12.1941 a směřoval na cíl Wilhelmshaven. Viktor Krcha hodnocen jako jeden z nejlepších navigátorů perutě.

U 311. perutě sloužila u pomocného sboru WAAF také junačka 7. skautského dívčího oddílu v Praze – Dejvicích Sgt. Hana Vogelová. V roce 1940 se přihlásila ke službě v RAF. Po celou dobu války působila a stěhovala se s 311. čs.bombardovací perutí RAF, kde vykonávala technickou překladatelku a tlumočnici. Byla spolupracovnicí technického důstojníka 311. perutě S/Ldr. ing. Františka Martínka. U Hanky Voglové se scházeli členové perutě na posezení, kávu nebo čaj. Zde vznikl také její nápad, kdy sešila několik pruhů potahového plátna a na ně sbírala podpisy československých a britských letců 311. čs. perutě. Podařilo se jí shromáždit na 450 těchto památečních podpisů členů perutě, z nichž většina se konce války nedočkala.

V Anglii u 138. perutě RAF

Koncem roku 1941 přišlo rozhodnutí, že ze stavu 311. perutě RAF se má doplnit stav pro 138. peruť zvláštního určení. Tato peruť vznikla 25. srpna 1941 z letky číslo 1419. Měla za úkol udržovat spojení s odbojovým hnutím v zemích okupované Evropy. Prováděla shoz zbraní, zásob, vysazení a odvoz agentů z nepřátelského území. Jeden z těch, který do 138. perutě přešel byl F/O. Viktor Krcha. Sgt.Jiří Osolsobě vzpomínal na odchod Krchy, a jak se všichni neradi loučili s málomluvným Viktorem, jedním z nejlepších navigátorů perutě.

První Krchův let u 138. perutě se uskutečnil dne 7.1.1942, ve složení posádky P/O. Anderle, F/Sgt. Knaifl, F/O Krcha, Sgt. Vaníček, Sgt. Šiška a Sgt. Tesař. Cíl letu byl Le Mans. Dochoval se záznam o průběhu letu, kdy vysadila vysílačka, zasáhla je sněhová bouře a vytvořila se námraza 10 cm silná a pětkrát vysadily motory. Kus ledu z vrtule praštil Anderleho do hlavy. Pilot rozhodl o návratu, ale nad kanálem opět dvakrát vysadily motory. Za velmi těžkých povětrnostních podmínek se podařilo přistát. Na závěr Anderle poznamenává, že „Do Tangmer jsme se dostali díky velmi přesné navigaci mého pozorovatele“. To potvrzuje profesionalitu Viktora Krchy.

Hned po příchodu k peruti se zařadil do posádky s pilotem P/O. Anderlem a F/Sgt. Knaiflem. Leo Anderle byl skvělý pilot, který přišel již v roce 1941 od 311. perutě. Ve VHA jsou archivovány výkazy operačních letů příslušníků čs.letectva u 138. perutě. Jsou vyhotoveny a ručně sepsány na přímý telefonický rozkaz P/O. Jaroslava Šustra, který byl v čele londýnské skupiny pro zvláštní úkoly. Tato skupina cvičila a vysílala parašutisty k provedení mimořádně nebezpečných úkolů na území protektorátu. Podepsán je Viktor Krcha a velitel 138. perutě W/Cdr. Ronald Clifford Hockey. Z toho je zřejmé, že Krcha byl u této perutě styčným důstojníkem těchto čs. posádek. Ve výkazech jsou zaznamenány všechny cíle letů P/O Šustra v roce 1941, a dále všechny operační lety čs. posádek od 7.11.1941 do 27.11.1942. U každého letu je záznam o složení posádky, cíl letu a vzdálenost v mílích. Většina těchto letů měla za úkol vysazení paraskupin na okupovaném území. Z cílů nad území protektorátu jsou zaznamenány lety nad Prahu, Klatovy, Beroun, Plzeň, s cílem paravýsadků Bioscop, Bivouac, Steel a Antimony. Ostatní letecké cíle jsou např. Rotterdam, Amsterdam, Brest, Vídeň, Paříž a mnoho dalších cílů, opět s paravýsadky Dace, Cyprus, Hornbeam, Snake a další. Poslední zaznamenané lety této posádky jsou 23. a 25.11. 1942, z letiště Manston v Anglii. Směr byl nad Norsko, a úkol byl vysadit skupinu Thrust. Ještě je zapsán jeden let ze dne 25.11. a 27.11. 1942, ale to z českoslovenké posádky letě již jen Sgt. Tesař. Krchův záznam končí, další provedené lety již neobsahuje. Seznam je datován prosinec 1942.

Zpočátku se vytvořila posádka P/O. Anderle, F/Sgt. Knaifl, F/O. Krcha, Sgt. Vaníček, Sgt. Šiška a Sgt. Tesař, s občasnou obměnou, nebo doplněním F/Sgt. Hájek, Sgt. Janek, Sgt. Jelínek, Sgt. Rozprým, Sgt. Vaverka. Let dne 28. 5. 1942 nad Perigueux byl poslední let pilota Knaifla v této posádce. Byl mu vysloven zákaz, a odeslán do zálohy, z důvodu anglického soudu, kdy byl obviněn ze zcizení pozůstalosti po jedné ztracené posádce. Byl sice obvinění zproštěn, a byl navržen na povýšení. Dne 30.11.1942 napsal Krcha přípis na Inspektorát letectva v Londýně, ve kterém protestuje proti jeho povýšení. Doslova píše:“Byl souzen anglickým soudem pro odcizení určitých věcí pozůstalých po ztracené posádce a ačkoli byl osvobozen mám důkazy o jeho vině“. Nutno dodat, že Knaifl také vymáhal na Anderlem a Krchovi nějakou údajně dlužnou částku, a dosti nevybíravým způsobem jim i vyhrožoval. Dne 5.12. odepsal Air Vice Marshal. K. Janoušek přípis, kde žádá Krchu o doložení důkazů v této záležitosti. Na dokumentu je dodatečně připsáno: „Nezvěstný, založit“.

Nad Středozemním mořem dne 10. 12. 1942

V noci 10. prosince 1942 odstartoval letoun Halifax Mk. II/1a W1002 NF-Y z letiště LG224 u Káhiry. Posádku letadla tvořila sehraná parta českých kamarádů: P/O. Anderle Leo, F/O. Krcha Viktor, P/O. Tesař Josef, P/O. Vaníček František, P/O.Rozprým Miloslav, F/Sg. Hájek Bohumil a W/O. Pánek Václav. Na palubě bylo ještě osm cestujících. Byl to zpáteční let do Anglie, který měl plánováno mezipřistání na Maltě. Je známo pouze to, že na Maltu letoun nikdy nedolétl. Na trase z Beit-Daras zmizel Halifax beze stopy ve Středozemním moři. S ním i jeho posádka a osm pasažérů.

Celá událost zmizení letadla i s posádkou nebyla nikdy objasněna. V dostupných zprávách se hovoří o tom, že před letem mohl být do letadla natankován závadný olej, nebo že letadlo mohlo být sestřeleno německým stíhačem.  Není ale nikde doloženo, že v tu dobu byl proveden nějaký bojový let Luftwafe v tomto prostoru. Žádná poválečná pátrání nepřinesla vysvětlení. Dne 10.7.1943 byl Britským ministerstvem letectva Viktor Krcha prohlášen za mrtvého, pod čj.: P-376602/42 P.4.B.6.  Za Čs. ministerstvo národní obrany sděluje brig. gen. Alois Vicherek paní Krchové, dopisem ze  dne 11.6.1945, "S politováním Vám sděluji, že npor. let. Viktor Krcha narozen 22.7.1914 ve Vídni jest nezvěstný od 10.12.1942. Podrobnosti Vám budou sděleny, jakmile dojdou písemné doklady".

DODATKY

1/ Smrt letců byla většinou velmi krutá, vždy velmi smutná. Život přeživších ale běžel dál. Tak tomu bylo u všech válečných perutí. Po každém padlém vždy zůstaly vzpomínky a smutek jeho kamarádů, ale také něco jeho osobních věcí. Bývalo obvyklé,  že tyto věci se rozprodaly, nebo si je kamarádi rozebrali. Často byl o tom sepsán úřední zápis, tak jako to bylo v případě Viktora Krchy. Vojenská administrativa pracovala dál. V dokumentech VHA Praha takové dokumenty jsou. Ve finanční pozůstalosti Krcha zůstal obnos 3 libry, 1 šilink, 3 pence. V důstojnické jídelně Lempsford zůstal nezaplacený dluh 6 šilinků 5 pencí. Z movitých věcí  je zmiňována následující pozůstalost :  1 bicykl zn. "Enfield" s dynamem, zvonkem, pumpou, předním a zadním světlem,   2 pneumatiky na bicykl,  1 elektrická kamínka. Vojenský a letecký attaché pplk. Kalla žádá kpt. Richtera o provedení dražby movité pozůstalosti a následně srovnání finančních účtů.

Zdá se to absurdní, hrdina padl, vojenský pořádek velí ještě srovnat účty.

2/ Zmizení letadla s smrt celé posádky dne 10.12.1942 zůstal dodnes neobjasněna.  Zatím se nikdo nedopátral příčiny této havárie. V letech 1958 pátral bratr Karel, ale bez výsledku. V rodinné pozůstalosti, kterou vlastní manželka Karla Krchy paní Zdenka Krchová, je ale uschován dopis, který dostala 18.9.1946 Viktorova maminka. V dopise je psáno, že bratranec Ivan se sešel se svým známým, který byl údajným nadřízeným Vikyho a který s ním i létal. Vzpomínal, jak byl Viky všemi oblíbena jak byli všichni zarmouceni, když se z letu nevrátil. Tento den ale on prý letěl  v jednom z dalších letadel. U Malty letadla byla napadena německým stíhačem. Dvěma letadlům se podařilo uletět, ale on prý viděl, jak  letadlo s Viktorem dostalo přímý zásah. Ten byl prý tak náhlý a prudký, že posádka si nemohla ani uvědomit co se vlastně děje. Je divné, že toto svědectví nebylo jinde zapsáno. Otázka je, zda toto nebyla tzv. „milosrdná lež“, protože maminka se trápila představou, zda Viktorova smrt nebyla příliš hrozivá a bolestná.

3/ Tento dodatek je velice tajemný, a zdá se i neuvěřitelný. Před několika lety, při pátrání po Vikyho osudu, jsem se  setkal s jeho vzdáleným příbuzným. Ten mi vyprávěl neuvěřitelnou příhodu, kterou mu sdělila jeho maminka. Někdy v roce 1942 potkala Viktora na ulici v Praze. Nejdříve tomu nechtěla věřit, ale poznala ho i v přestrojení, ve kterém byl. Byl prý oblečen v uniformě SS. Hovořila prý s ním, nechtěl ale nic sdělit. Jen ji žádal, aby o všem mlčela, že zde má nějaký důležitý úkol. Víc nic. Pokud je tato tajemná příhoda pravdivá, zůstává otázkou, jak se Viktor do Protektorátu dostal, co zde měl za tajný úkol a zda někde existuje rozluštění této záhady.

Zdroje:

Základem je vlastní mnohaleté pátrání, které čerpá z:

Rodinného archivu paní Krchové

Dokumentů Vojenského historického archivu

Vzpomínek  příbuzných a členů dejvických junáků 


Pamětní místa

Jeho jméno je zapsáno v Památníku padlých československých letců na náměstí Svobody v Praze 6, a jeho symbolický „hrob v dáli“ je vzpomenut ve sloupci 247. válečného památníku u Alamejnu v Egyptě a rovněž na památníku RAF v Runnymede v Anglii.

Byl zapsán v srdcích jeho oddílových skautských bratrů.


Vyznamenání a ocenění

  • Npor. Viktor Krcha byl vyznamenán:

    Dne 15.7.1941 Polským Válečným křížem,

    Dne 18.11.1941 Medailí Za chrabrost,

    Dne 30.4.1942 Československým válečným křížem 1939.

    Druhý Československý válečný kříž , na dekretu ze dne 17. února 1947, má číslo matriky 35.263

    Dne 5.3.1947 byl povýšen na štábního kapitána letectva

    V roce 1991 povýšen in memoriam do hodnosti podplukovníka


Skautský život

Člen 11. RS. oddílu Junáka v Praze XIX-Dejvice


Dokumentace

Viktor Krcha v mládí (archiv paní Krchové)

Sourozenci Karel a Viktor s maminkou (archiv paní Krchové)

poručík čs. armády Viktor Krcha (archiv paní Krchové)

Činovnická průkazka (archiv paní Krchové)

Průkazka č.1572 vojenského letce RČS (archiv paní Krchová)

Baza lotnica Deblin, odzial portowy, przepustka stala no 465 (archiv paní Krchová)

Osobní list (archiv paní Krchová)

vstupní víza (archiv paní Krchová)

F/O. Viktor Krcha (archiv paní Krchové)

Bulisova posádka (archiv paní Krchové)

Vojenská lodička Viktora Krchy (archiv paní Krchové)

Pověření k zastupování vůdce střediska Prahy XIX. (archiv paní Krchové)

věc: Výkaz operačních letů (VHA Praha-Inspektorát čs. letectva)

87622 Krcha Viktor ( VHA Praha)

Autoři

Příběh dal dohromady Jan Valla, rok 2006 až duben 2017

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.