Kašlík Otakar

Poslední předválečný vůdce plzeňského 22. oddílu, podílel se na organizování ilegálního skautingu v Plzni po jeho zákazu. V roce 1942 zahynul tragickou smrtí při nuceném pracovním nasazení na plzeňském seřazovacím nádraží.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

      Otakar Kašlík, skautským jménem Davy, se narodil 4. listopadu 1921 v Lounech jako jediný syn notáře Otakara Kašlíka a  jeho ženy Marie rozené Uchytilové. V roce 1938 začal studovat na lounské obchodní akademii. Už v té době byl nadšeným skautem a pracoval jako zástupce vůdce lounského skautského oddílu. Po přestěhování rodiny do Plzně v důsledku pracovního přeložení otce z Loun do západočeské metropole v prosinci 1939 pokračoval ve studiu na zdejší obchodní akademii, kterou ukončil maturitní zkouškou na jaře 1942. Okamžitě se zapojil do skautského hnutí v Plzni, spolupracoval s 2. střediskem Stopa, kde se zakrátko stal vůdcem 22. oddílu. Po rozpuštění Junáka dále udržoval styk se skauty svého oddílu, tajně pokračoval v činnosti a byl střediskovým vůdcem Janem Krausem - Šiwou vybrán jako jeden z nejspolehlivějších činovníků k připravované odbojové činnosti plzeňských junáků.

     Po maturitě musel na základě přikazovacího výměru pracovního úřadu nastoupit práci jako pomocný dělník na plzeňském seřazovacím nádraží. Při noční směně 9. října 1942 se stal obětí tragické nehody, když ho na zatemněném kolejišti srazil vlak jedoucí od Mladotic. Jeho pohřeb se stal tichou demonstrací, zúčastnilo se ho 47 skautů, kteří si - podle Šiwových slov - "slíbili společně vytrvat v jednotě a připravovat se ke konečnému vyúčtování s nepřáteli, třebas jen dílčí pomocnou prací a službou".

     Po válce uspořádali skauti z 2. střediska na Otakarovu památku skautský závod pod názvem "Davyho memoriál". Na rozdíl od jiných (Knappův memoriál) nebyl už v dalších obdobích existence Junáka obnoven. 

---

Pamětní místa

     Otakar Kašlík nemá v Plzni žádný pomník ani pamětní místo. Není uveden ani na pamětní desce padlých a zahynulých železničářů z let 1939-1945 umístěné v hale plzeňského Hlavního nádraží.

---

Vyznamenání a ocenění

•      Otakar Kašlík byl po válce navržen vůdcem 2. střediska Janem Krausem - Šiwou na udělení zlatého stupně Junáckého kříže Za vlast 1939-1945. Stanislav Bořík ho uvádí jako pravděpodobného držitele uvedeného vyznamenání, ale přímý důkaz o jeho udělení nemáme.

  Zdroje:

  Archiv ORJ P-M, osobní fond Jan Kraus - poválečné charakteristiky zahynulých skautů z 2. střediska vyhotovené jako podklady pro návrhy na vyznamenání; Bořík, Stanislav: Junácký kříž Za vlast 1939-1945. Plzeňsko, list pro vlastivědu západních Čech, roč. XXII/1995, č. 4, s. 1.

---

Skautský život

Louny; od r. 1939 vůdce 22. oddílu Junáka v Plzni

     Jan Kraus - Šiwo na Otakara Kašlíka po válce vzpomínal: "Všichni jsme ihned poznali jeho lásku ke skautingu... Svými mimořádnými schopnostmi se stal vedoucím 22. oddílu.  Dovedl ve svém oddíle vytvořiti ono  vnitřní ovzduší přátelské spolupráce mezi chlapci, kterého je vždy třeba k řádnému vykonávání skautingu a skutečně jeho oddíl byl jeden z nejlepších ve Stopě a hlavně jeden z těch, které vynikaly naprostou soudržností."

     Účastnil se posledního prázdninového tábora Stopy na Myslívském rybníce v létě 1940. I po rozpuštění Junáka se snažil udržovat styk s členy svého oddílu, nadále tajně pořádal schůzky i výpravy. Byl milovníkem přírody, zejména hub a jeho specialitou byly cizopasné houby - choroše. Vytvořil si obdivovanou sbírku chorošů, které aranžoval na prkénka olepená kůrou a mechem a věrně tak znázorňoval jejich živou podobu.

      Přípravu spolehlivých skautů pro odbojovou činnost prováděl střediskový vůdce Jan Kraus ve spolupráci s bývalým sborovým vůdcem Jožkou Knappem, který byl pověřen organizováním protiletecké ochrany v Plzni a vybíral si jako spolupracovníky do postupně vznikajících pohotovostních jednotek spolehlivé osoby, mimo jiné z řad skautů. Podle Šiwových vzpomínek byl Otakar Kašlík jedním z nich, vzhledem k velmi torzovitému dochování dokumentů plzeňské protiletecké ochrany však nelze k tomuto tvrzení doložit nic konkrétního. 

Zdroje:

Archiv ORJ P-M, osobní fond Jan Kraus - poválečné charakteristiky zahynulých skautů z 2. střediska vyhotovené jako podklady pro návrhy na vyznamenání.   

---

Více o osobě Hrdiny

     Rodina Kašlíkova se přestěhovala z Loun do Plzně k 9. prosinci 1939. Bydleli v samotném centru města na prestižní adrese ve Fodermayerově ulici (dnes Bedřicha Smetany) č. 1, kde zároveň sídlila i notářská kancelář. Přeložení notáře Otakara Kašlíka bylo zřejmě důsledkem okupace československého pohraničí v říjnu 1938, kdy se Louny ocitly prakticky na hranici okleštěného státu a část bývalého lounského okresu připadla do obsazeného území. Rodina musela prodat i stavební parcelu v Lounech, na které zamýšleli postavit rodinný dům.

     Okolnosti úmrtí Otakara Kašlíka prošetřovala plzeňská policie, nezjistila cizí zavinění a vyloučila i případný úmysl - podle výpovědí spolupracovníků byl Otakar v kritickou noční směnu veselý a přátelsky se se všemi bavil.  Během služby se mu ale udělalo nevolno, požádal proto kolegu, aby ho na chvíli vystřídal ve službě u výhybky, a šel se hlásit vedoucímu směny. Na seřaďovacím nádraží panoval silný provoz, který v podmínkách nařízeného zatemnění bylo velmi obtížné zvládat, a Otakarovy poslední kroky byly dílem nešťastné náhody. Bližší okolnosti popisuje přiložená vyšetřovací zpráva. 

     Tragická ztráta jediného dítěte - nadaného chlapce, ve kterého všichni vkládali velké naděje - rodinu silně poznamenala. Notář Otakar Kašlík zemřel krátce po válce v únoru 1946 v nedožitých 67 letech, jeho o jedenáct let mladší manželka poté žila v bytě jako vdova a v roce 1951 byla hospitalizována v psychiatrické léčebně v Dobřanech.  

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky a osobní registratura, sign. K 23755 (Kašlík Otakar nar. 1921), K 20477 (Kašlík Otakar nar. 1879).

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Miroslav Eisenhammer, duben 2017