Vlče 3. smečky vlčat v Plzni. Z důvodu rasové nenávisti deportován do Terezína a poté do Auschwitz/Osvětimi, kde zahynul.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

     Petr (celým jménem Petr Herbert; v dochovaných dokumentech se obě jména používají paralelně) Gutfreund se narodil 22. února 1928 v Karlových Varech, jeho rodiči byli lékař Julius Gutfreund a Grete rozená Robitschek-ová. Měl ještě o čtyři roky starší sestru Susanne Marthu. Ve 30. letech rodina bydlela v Bezdružicích, kde otec Julius v roce 1934 zemřel. Po smrti otce přesídlila matka v únoru 1935 s oběma dětmi do Plzně na adresu Havlíčkova ul. č .17.

      Petr se v říjnu 1937 stal skautem. Vstoupil do 3. smečky vlčat a zůstal jejím členem až do března 1939.

     Koncem dubna 1939 odjela jeho sestra Susanne do Palestiny. Jako jediná z rodiny se tak vyhnula tragickému osudu, který zakrátko čekal Petra i jeho matku. Ti byli 21. ledna 1942 odvezeni druhým velkým transportem plzeňských Židů označeným "S" z Plzně do Terezína a odtud 18. prosince 1943 do Auschwitz/Osvětimi, kde zahynuli.

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Gutfreundová Grete, osobní registratura - sign. G-2093 Gutfreundová Grete

Archiv Okresní rady Junáka Plzeň-město, osobní fond Jan Kraus - poválečné medailónky zahynulých skautů - Gutfreund Petr

Kol.: Terezínská pamětní kniha, Praha 1996, s. 283.


Pamětní místa

     Petr Gutfreund má svůj kámen se jménem a datem narození v plzeňské Zahradě vzpomínek - symbolickém hřbitově obětí holocaustu z Plzně, který je vybudován v sousedství tzv. Staré synagogy v dvorním traktu domu ve Smetanových sadech čp. 80/č. or. 5 v Plzni. Podrobněji o Zahradě vzpomínek viz medailón Hanuše Adela. Fotografie viz příloha.  


Vyznamenání a ocenění

  •      Vzhledem k okolnostem úmrtí by Petrovi Gutfreundovi náležel zlatý stupeň Junáckého kříže Za vlast 1939-1945. V dostupném přehledu držitelů uvedeného vyznamenání z Plzně (Bořík, Stanislav: Junácký kříž "Za vlast 1939-1945", Plzeňsko. List pro vlastivědu západních Čech, roč. XXII, 1995, č. 4, s. 1), který ovšem není vyčerpávající, však jeho jméno uvedeno není.


Skautský život

vlče 3. smečky vlčat v Plzni

     Vůdce plzeňského 2. skautského oddílu Stopa a k němu náležející 3. smečky vlčat ("smečka Černého vlka") Jan Kraus - Šiwo na Petra Gutfreunda vzpomněl v krátkém odstavci v přehledu členů oddílu zahynulých během války: "Petr Gutfreund, narozený 22. 2. 1928 v Karlových Varech, matka Greta, bytem v Plzni, Havlíčkova 17, vstoupil ještě jako žák 5. třídy obecné 20. 10. 1937 do 3. smečky vlčat Stopy, kde vynikal svojí skvělou veselou povahou. Rád přednášel básničky a hrál divadlo."

    O mnoho více se o Petrovi nedozvídáme ani z dalších materiálů v Šiwově pozůstalosti. Mezi ostatními vlčaty smečky se ale určitě neztratil, protože kromě komediantského nadání měl vlohy i pro tradiční skautské disciplíny. Ve dnech 3.-4. září 1938 se v Plzni uskutečnil VIII. západočeský župní sjezd Svazu skautů, v jehož rámci proběhly v neděli 4. září odpoledne župní závody. Za Stopu se jich zúčastnila jedna skautská a jedna vlčácká hlídka. Skauti Stopy tehdy potvrdili svoji výtečnou pověst v rámci župy a ve své kategorii zvítězili; vlčácká hlídka obsadila pěkné třetí místo. Mladší hoši tehdy soutěžili v Kimově a Setonově hře, v házení šipek, házení míčků a zábavné štafetě.

     V soutěžní šestce se Petr sešel mimo jiné s Viktorem Fantlem. Dva židovští chlapci, kteří by se za jiných okolností jistě vypracovali v opory oddílu, jej však v důsledku přituhujících protižidovských opatření museli koncem března 1939 po německé okupaci spolu s dvanácti dalšími kamarády opustit. Snad si tehdy naposledy stiskli ruce. Možná Petr i věděl, že se kamaráda Viktora spolu s bratrem Gustavem jejich otec, známý plzeňský právník Artur Fantl, chystá poslat do Anglie. Syny zachrání a sám zůstane tragickou postavou plzeňské židovské obce, když jako její předseda bude muset zaštítit přípravu transportů svých sousedů a přátel, kterým se do poslední chvíle snažil pomáhat v jejich právních záležitostech. Poslední Žid v Plzni, kterému okupanti milostivě dovolí odjet do terezínského ghetta až s pražským transportem "De" 5. července 1943, rok a půl po všech jeho plzeňských známých, a který stejně jako většina z nich skončí v pekle osvětimských krematorií. Stejně jako Petr Gutfreund, skautský druh jeho syna Viktora.

Zdroje:

Archiv Okresní rady Junáka Plzeň-město, osobní fond Jan Kraus - poválečné medailónky zahynulých skautů - Gutfreund Petr; týdenní rozkazy Stopy 1938 - rozkaz č. 2 pro týden 11.-17. září 1938.

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň - pobytové přihlášky - Fantl Artur; osobní registratura sign. F-476 Fantl Artur

https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/83098-artur-fantl/               


Více o osobě Hrdiny

     Rodina Gutfreundových pocházela z pohraničí osídleného německou menšinou. Lékař Julius Gutfreund (narozen 1892) si vzal 2. července 1922 v Karlových Varech za manželku o deset let mladší Gretu rozenou Robitschekovou. Obě jejich děti, dcera Susanne Martha (narozená 18. ledna 1924) i syn Petr Herbert (narozený 22. února 1928) se narodily také v Karlových Varech, nevíme ale, jestli měla rodina k tomuto městu nějaký další vztah nebo jestli tam nějaký čas nežila.

     Bezpochyby krutou ranou bylo pro rodinu úmrtí otce 10. dubna 1934; doktor Julius Gutfreund zemřel v pouhých 42 letech na srdeční selhání. V záznamu úmrtí je uvedena adresa Bezdružice č. 23, kde tehdy Gutfreundovi bydleli, a má v něm výslovně uvedenu německou národnost. Lze tedy předpokládat, že mateřským jazykem dětí byla němčina, jak bylo v židovských rodinách v pohraničí časté.

     Matka Greta s oběma dětmi počátkem února roku 1935 opustila Bezdružice a přesídlila do Plzně. Ubytovali se u Anny Ecksteinové v domě v Havlíčkově ul. č. 17, kde žili až do ledna 1942. Shodou okolností šlo o dům, kde v letech 1913-1937 bydlel komunistický novinář a pozdější ikona komunistického režimu Julius Fučík. Gutfreundovi se s ním tedy v letech 1935-1937 velmi pravděpodobně potkávali.

          Podle záznamů plzeňského policejního ředitelství měla matka Greta cestovní pas a nechala do něj v létě 1937 připsat i obě děti. Pas platil na pět let a nevíme, jaké okolnosti zabránily celé rodině včas uniknout před hrozícím nebezpečím nacistického režimu. Skutečností zůstává, že podle poznámky na pobytové přihlášce byla tehdy čtrnáctiletá dcera Susanne k 25. dubnu 1939 odhlášena do Palestiny, zatímco matka se synem zůstali v Protektorátu Čechy a Morava. Jejich cesty se tak fatálně rozdělily.

     Pro Gretu a Petra nemilosrdně vyznačila další cestu protižidovská opatření přijatá v protektorátu v letech 1939-1941. Chlapec musel nejpozději v roce 1940 opustit školu a můžeme se jen dohadovat, že pro období od září 1940 zůstal odkázán na ilegální vzdělávání, které pro členy plzeňské židovské komunity organizovali její vzdělanější členové formou bytového vyučování v malých skupinách. Možná se v této situaci setkal se svým starším skautským kolegou ze Stopy Josefem "Joe" Šmolkou nebo bývalým vůdcem 8. oddílu Hanušem Adelem, kteří po nuceném ukončení práce v záhy zakázaném junáckém hnutí sloužili myšlence výchovy mládeže právě jako učitelé svépomocné židovské školy. V září 1941 museli Petr i jeho matka přišít na kabáty potupné označení žlutou hvězdou a 21. ledna 1942 odjeli pod čísly 340 a 341 jako součást druhého velkého transportu plzeňských Židů "S" do Terezína. V terezínském ghettu prožili následující téměř dva roky. Dne 18. prosince 1943 je transport "Ds" odvezl do Auschwitz/Osvětimi, kde jejich životní pouť zřejmě těsně po příjezdu skončila.

     Petrova sestra Susanne Martha Gutfreundová válku přežila. Vdala se, získala příjmení Brent a měla syna, kterého pojmenovala Peter. Ten 11. února 2013 v australském Sydney vyplnil dotazník pro evidenci obětí holocaustu pro izraelský památník Yad Vashem, do kterého uvedl údaje o svém nikdy nepoznaném strýci. Přiložil k němu trochu pomuchlanou fotografii chlapce s ulíznutou patkou a chytrýma očima, kterou si jeho matka před tři čtvrtě stoletím vzala s sebou do prachu palestinské pouště jako pravděpodobně jedinou památku na milovaného bratra.                      

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Gutfreundová Grete, osobní registratura - sign. G-2093 Gutfreundová Grete

Národní archiv, židovské matriky, obec Bezdružice, inv. č. 62 - kniha zemřelých 1897-1934, s. 32 - http://www.badatelna.eu/fond/1073/reprodukce/?zaznamId=91&reproId=1405793

Památník Yad Vashem - databáze obětí holocaustu, Gutfreund Petr - https://yvng.yadvashem.org/index.html?language=en&s_lastName=Gutfreund&s_firstName=Petr&s_place=&s_dateOfBirth=&cluster=true

Kol.: Terezínská pamětní kniha, Praha 1996, s. 283.


Dokumentace

Pobytová přihláška Petrovy matky Grety Gutfreundové z roku 1935 s údaji o jednotlivých příslušnících rodiny včetně syna Petra a s poznámkou o vycestování dcery Susanne do Palestiny. Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Gutfreundová Grete

Zadní strana téže pobytové přihlášky s údajem o odhlášení matky Grete a syna Petra dne 21. ledna 1942. Datum a osobní čísla se vztahují k transportu "S" z Plzně do Terezína. (Zdroj: Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň, pobytové přihlášky - Gutfreundová Grete.)

Výňatek z oddílového rozkazu Stopy č. 2-1938 na týden 11.-17. září 1938, ve kterém oddílový vůdce Šiwo uvádí podrobnosti o výsledcích župních závodů a gratuluje úspěšným hlídkám Stopy. Jako členové vlčácké šestky jmenováni Petr Gutfreund a Viktor Fantl. (Zdroj: Archiv Okresní rady Junáka Plzeň-město, osobní fond Jan Kraus - oddílové rozkazy Stopy 1938.)

Oddílový rozkaz Stopy č. 30 z 24. března 1939 pro týden 26. března - 1. dubna 1939, ve kterém se oddílový vůdce Šiwo nuceně loučí se čtrnácti židovskými členy oddílu. Byl mezi nimi i Petr Gutfreund. (Zdroj: Archiv Okresní rady Junáka Plzeň-město, osobní fond Jan Kraus - oddílové rozkazy Stopy 1939.)

Záznam o Grete a Herbertovi(!) Gutfreundových v seznamu osob zařazených do transportu "S" z Plzně do Terezína dne 21. ledna 1942, jak je reprodukován v Terezínské pamětní knize. Petr je zde uveden pod svým druhým křestním jménem Herbert. (Zdroj: Kol.: Terezínská pamětní kniha, Praha 1996, s. 283.)

Fotografie Petra Gutfreunda připojená k dotazníku o obětech holocaustu, který vyplnil v roce 2013 syn jeho přeživší sestry Susanne Peter Brent žijící v australském Sydney. (Zdroj: Památník Yad Vashem - databáze obětí holocaustu, Gutfreund Petr - https://yvng.yadvashem.org/index.html?language=en&s_lastName=Gutfreund&s_firstName=Petr&s_place=&s_dateOfBirth=&cluster=true)

Symbolický náhrobek Petra Gutfreunda v plzeňské Zahradě vzpomínek - kámen se jménem a datem narození. (Foto Miroslav Eisenhammer, 25. 10. 2019.)

Autoři

Příběh dal dohromady Miroslav Eisenhammer, leden 2020

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.