Fischer Bedřich

Skaut plzeňského 8. (židovského) oddílu. Umučen z důvodu rasové nenávisti v koncentračním táboře Mauthausen.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

     Bedřich Fischer se narodil 27. června 1916 v Plzni jako syn obchodníka s textilním zbožím Emanuela Fischera a jeho manželky Matyldy rozené Ledererové. Byl třetím - nejmladším dítětem v rodině, měl ještě starší sestru Gretu (17. 7. 1910) a bratra Jana (26. 7. 1914). Vystudoval plzeňskou obchodní akademii a v přesně nezjištěné době, pravděpodobně v první polovině 30. let 20. stol., navštěvoval 8. (židovský) skautský oddíl v Plzni.

    Po absolvování vojenské služby u 108. dělostřeleckého pluku v Hranicích pracoval v otcově obchodě jako obchodní příručí. V říjnu 1939 se oženil s Gertrudou rozenou Schwarzkopfovou a 13. května 1941 se jim narodila dcera Eva. V té době už byl Bedřich zatčen. Stal se obětí zátahu gestapa 26. října 1940 proti přispěvatelům na finanční sbírku ve prospěch rodin vězněných komunistů, kterému padlo za oběť asi 50 členů plzeňské židovské obce; někteří z nich byli skauti nebo otcové skautů. Po několikatýdenním věznění v plzeňské borské trestnici byli deportováni do Terezína a odtud posléze do Mauthausenu, kde vesměs během jarních měsíců 1942 zahynuli. Bedřích zde zemřel 20. února 1942.

     Manželka Gertruda a osmiměsíční dcera Eva byly deportovány do Terezína dne 25. ledna 1942 třetím z velkých plzeňských transportů označeným "T". Na rozdíl od většiny příchozích obě přežily a dočkaly se v Terezíně osvobození.  Eva Fischerová provdaná Štixová byla v letech 2007-2018 předsedkyní plzeňské židovské obce.

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň - pobytové přihlášky (Fischer Emanuel, Fischer Bedřich, Fischer Hanuš, Fischerová Greta, Porges Karel), osobní registratura - sign. F-1282 Fischer Hanuš, F-862 Fischer Bedřich.

Národní archiv, fond Židovské matriky, inv. č. 1564 – index k matrice zemřelých Plzeň 1869-1943, snímek č. 50. http://www.badatelna.eu/fond/1073/reprodukce/?zaznamId=2058&reproId=45628

Památník Yad Vashem - databáze obětí holocaustu, Fischer Bedřich - https://yvng.yadvashem.org/index.html?language=en&s_lastName=Fischer&s_firstName=&s_place=Plzen&s_dateOfBirth=&cluster=true

Kol.: Terezínská pamětní kniha. I. díl, Praha 1995, s. 289, 303.

https://www.pametnaroda.cz/cs/stixova-eva-20141225-0     

---

Pamětní místa

Bedřich Fischer má svůj kámen v plzeňské Zahradě vzpomínek - symbolickém hřbitově plzeňských obětí holocaustu vytvořeném v sousedství tzv. Staré synagogy v dvorním traktu domu ve Smetanových sadech č. or. 5/čp. 80 v Plzni. Blíže o Zahradě vzpomínek viz medailón Hanuše Adela. Foto viz příloha.

Přestože prokazatelně zahynul v Mauthausenu, jeho jméno není uvedeno mezi více než osmdesáti tisíci obětmi zvěčněnými na deskách v tzv. Místnosti jmen - Raum der Namen - v areálu památníku bývalého koncentračního tábora Mauthausen - Gusen.

https://www.gedenkstaetten.at/raum-der-namen/cms/index.php?id=1&L=1

---

Vyznamenání a ocenění

• Vzhledem k okolnostem úmrtí by Bedřichu Fischerovi náležel zlatý stupeň Junáckého kříže Za vlast 1939-1945. Mezi držiteli uvedného vyznamenání v dostupném přehledu (Bořík, Stanislav, Junácký kříž Za vlast 1939-1945. Plzeňsko. List pro vlastivědu západních Čech XXII/1995, č, 4, s. 1), který ovšem není vyčerpávající, však jeho jméno uvedeno není.

---

Skautský život

člen 8. odd. Junáka Plzeň

Bedřich Fischer je uváděn jako člen plzeňského 8. (židovského) oddílu Junáka v seznamu zahynulých skautů zpřístupněném na internetové adrese http://data-krizovatka.skauting.cz/plajner/10/default.html. Z jiných zdrojů ho pouze příjmením (Fischer) uvádí jako člena 8. oddílu plzeňský skautský badatel Stanislav Bořík - Stopař Bóřa ve své brožurce Skauting v Plzni (I), Plzeň 1993. Vzhledem k neexistenci původních pramenů předpokládáme, že byl členem v první polovině 30. let 20. stol. Oddíl tehdy vedl Hanuš Adel, v jehož medailónku jsou uvedeny další údaje o 8. oddílu. Jako místo skautování uvádíme souřadnice nároží Klatovské tř. a Bendovy ul., kde měl podle dostupných údajů 8. oddíl klubovnu v letech 1933-1934. 

---

Více o osobě Hrdiny

     Podrobnější informace o rodině Fischerových lze zjistit z pobytových přihlášek a dalších dokumentů plzeňského policejního ředitelství. Podle nich se Bedřichův otec  Emanuel Fischer narodil 25. května 1884 v Bošilci poblíž Týna nad Vltavou. 21. dubna 1909 uzavřel v Plzni sňatek s Matyldou rozenou Ledererovou narozenou 19. listopadu 1885 ve Skupči. V následujících letech se jim narodily tři děti: Gréta (též uváděna jako Margareta, Markéta,17. července 1910), Jan (též uváděn jako Hans, Hanuš, 26. července 1914) a František (28. června 1916).

     Za první republiky vystřídali Fischerovi několik bytů. K 17. říjnu 1918 bydleli v Plzni v Andělské ul. (dnes Bezručova) č. 21. K 15. listopadu 1926 se hlásili v Koperníkově ul. č. 33, k 4. dubnu 1932 se přestěhovali do Veleslavínovy ul. č. 25. Děti se postupně odhlašovaly na samostatné adresy. Jako první se od rodičů odpoutala Gréta, která se 8. června 1930 v Plzni provdala za obchodního zástupce Karla Porgese. Snoubenci bydleli zprvu společně s Grétinými rodiči, přestěhovali se s nimi i do Veleslavínovy ulice a až 1. prosince 1933 se osamostatnili - nejprve do Husovy tř. č. 52 a následně od 14. dubna 1936 na Klatovskou tř. č. 174. V té době už sami měli dva syny, Kurta (nar. 16. 3. 1931) a Jiřího (nar. 11. 2. 1935).

       Druhorozený Jan/Hanuš se v časech hospodářské krize snažil najít obživu na různých místech republiky, mezi léty 1932-1936 střídavě pobýval v Liberci, Jihlavě, na statku Goldman ve Zvěrkovicích u Moravských Budějovic a v Českých Budějovicích a na krátkou dobu se vždy vracel k rodičům do Plzně. Většina záznamů ho uvádí jako nezaměstnaného obchodního příručího. 18. července 1936 se v Plzni oženil s Bertou Glückovou (nar. 19. 8. 1912) pocházející z maďarské Kisvárdy. Mladí manželé se zřejmě jak z existenčních, tak politických důvodů rozhodli podpořit sionistickou myšlenku a požádali o vystavení vystěhovaleckých cestovních pasů do Palestiny. V létě 1936 je obdrželi a k 21. srpnu 1936 se odhlásili z Plzně do Palestiny. Podle korespondence dochované ve spisu Jana Fischera u plzeňského policejního ředitelství se zdá, že neodjeli budovat novou židovskou domovinu hned, ale ještě po určitou krátkou dobu žili v Brně. Nakonec však republiku opustili a tím si zachránili životy.

        Nejmladší syn Bedřich po maturitě na plzeňské obchodní akademii nastoupil v roce 1935 k výkonu základní vojenské služby, kterou absolvoval u 108. dělostřeleckého pluku v Hranicích. Ze skauta se zřejmě stal i schopný voják, protože se vrátil do civilu jako podporučík v záloze. Jeho rodiče se k 21. lednu 1936 opět přestěhovali, tentokrát do Sedláčkovy ul. č. 30/č. p. 272 a Bedřich se k nim po návratu z vojny vrátil. Pomáhal pak otci v obchodě za měsíční plat 400,- Kč. Smutnou událostí pro oba bylo úmrtí matky Matyldy 26. srpna 1938. V únoru 1939 složil Bedřich řidičské zkoušky na osobní automobil a krátce po nacistické okupaci v dubnu 1939 požádal o vystavení cestovního pasu do Velké Británie, údajně za účelem návštěvy příbuzných. Pas mu nakonec vydán nebyl. Příčinu přesně neznáme, v žádosti je však původní záměr cesty zaměněn za "existenční důvody", a to zřejmě sehrálo svoji roli. Koncem srpna 1939 převzal zpět předložené doklady. Po neúspěšném pokusu o vycestování se Bedřich rozhodl usadit a 31. října 1939 se v Plzni oženil s Gertrudou rozenou Schwarzkopfovou (nar. 29. 5. 1918 v Plzni). 

     V atmosféře sílících protižidovských opatření pak rodina prožila následující dva roky. První tragickou událostí bylo Bedřichovo zatčení. Na pobytové přihlášce není sice poznamenáno, ale je zde záznam jeho úmrtí s odkazem na hlášení z Mauthausenu. Rodinná tradice uvádí, že Bedřich se stal obětí zátahu gestapa 26. října 1940 směřovaného proti přibližně padesátičlenné skupině plzeňských Židů, kteří podpořili tajnou finanční sbírku na podporu rodin vězněných komunistů. Tomu odpovídá i místo úmrtí a jeho datum 20. února 1942, protože celá uvedená skupina byla během jarních měsíců 1942 zlikvidována právě v Mauthausenu. Téhož dne a na stejném místě jako Bedřich byl zavražděn i další bývalý člen 8. oddílu, o rok starší Erna Beck.

     V den Bedřichova zatčení se jeho sestra Gréta s manželem a syny odhlásili z Plzně do Šťáhlavic č. 96. Podle data lze usuzovat na obavy z možného vyšetřování manžela Karla, ten však zatčen nebyl. Ve venkovském závětří žili rok do října 1941, kdy se vrátili do Plzně do Čelakovského ul. č. 4. Byli však už jen tři, protože syn Kurt ve věku šesti let 26. 3. 1941 zemřel. V Čelakovského ul. č. 4 v podnájmu u Elsy Schleissnerové přitom už od 7. ledna 1941 bydlel Emanuel Fischer i manželka zatčeného Bedřicha Gertruda, které se navíc 13. května 1941 narodila dcera Eva. Ta svého otce nikdy neuvidí.

     Z Čelakovského ul. č. 4 vedla poslední cesta všech jmenovaných do sokolovny Sokola I Plzeň v dnešních Štruncových sadech,  která sloužila v lednu 1942 jako shromaždiště plzeňských Židů před deportací. Seniora rodiny Emanuela odvezl první transport "R" do Terezína 17. ledna 1942. Karel, Gréta a Jiří Porgesovi byli deportováni druhým transportem "S" 21. ledna 1942. Poslední přišla na řadu manželka vězněného Bedřicha Gertruda s osmiměsíční Evou, které do Terezína odvezl třetí transport "T" 25. ledna 1942. Evička Fischerová byla nejmladším z Plzně odvlečeným židovským dítětem.

     Emanuel Fischer byl z Terezína už 25. dubna 1942 deportován dále transportem "An" do Varšavy, kde stopa po něm končí. Rodina Porgesových se stala součástí transportu "Aai", který odjel z Terezína 13. června 1942 a u kterého není znám přesný cíl. Víme jen, že Karla Porgese jako práce schopného muže oddělili do skupiny, která budovala koncentrační tábor Majdanek a tam také 2. srpna 1942 zahynul. Osud Gréty a malého Jiřího není znám, zřejmě byli zavražděni ještě dříve.

     Gertruda Fischerová s malou Evou zůstaly v Terezíně a díky štěstí a paradoxně i Evině onemocnění černým kašlem, který je vyloučil z dalšího transportu, se obě dožily osvobození. Vrátily se do Plzně a Gertruda se podruhé provdala za muže, který sám přišel v lágru o manželku a syna. Eva tak dostala šanci dospět a uchovat svědectví o událostech, které jejich rodina a přátelé prožili. Publikovala svá svědectví v řadě rozhovorů, poskytla vzpomínkové vyprávění pro projekt Paměť národa a v letech 2007-2018 pracovala (pod příjmením Štixová) jako předsedkyně plzeňské židovské obce. V této funkci se zasloužila o připomínku památky plzeňských Židů, o uchování nemovitého kulturního dědictví západočeských židovských komunit i o pokračování regionální židovské tradice v současném životě. Mezi hlavní projekty realizované v letech jejího předsednictví patří zejména stavební obnova plzeňské tzv. Staré synagogy.

Zdroje:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Policejní ředitelství Plzeň - pobytové přihlášky (Fischer Emanuel, Fischer Bedřich, Fischer Hanuš, Fischerová Greta, Porges Karel), osobní registratura - sign. F-862 Fischer Bedřich, F-1282 Fischer Hanuš.

Národní archiv, fond Židovské matriky, inv. č. 1564 – index k matrice zemřelých Plzeň 1869-1943, snímek č. 50.  http://www.badatelna.eu/fond/1073/reprodukce/?zaznamId=2058&reproId=45628

Památník Yad Vashem - databáze obětí holocaustu, Fischer Bedřich -  https://yvng.yadvashem.org/index.html?language=en&s_lastName=Fischer&s_firstName=&s_place=Plzen&s_dateOfBirth=&cluster=true

Kol.: Terezínská pamětní kniha. I. díl, Praha 1995, s. 289, 303.

https://www.pametnaroda.cz/cs/stixova-eva-20141225-0

Eva Štixová převzala čestnou plaketu Bohumila Kulhánka. 21. 7. 2017. - https://vasetrojka.eu/eva-stixova-prevzala-stribrnou-plaketu-bohumila-kulhanka/

Kalábová, Alžběta: Holokaust přežilo pět plzeňských dětí. Malou Evu zachránil černý kašel. MF Dnes, 30. 1. 2014. - https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/holokaust-zidi-valka-transporty-terezin-osvetim.A140128_094121_plzen-zpravy_pp        

 

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Miroslav Eisenhammer duben 2020