Daňový úředník a erudovaný odborník na finanční právo, významný český činovník Svazu junáků – skautů Republiky Československé působící na Slovensku i v Čechách. V listopadu 1942 zatčen gestapem pro svoji antifašistickou novinářskou činnost, pro zapojení do skautské organizace a hlavně pro ilegální spojení s Londýnem. Po výsleších a mučení gestapem byl odvezen do Terezína a následně do koncentračního tábora Osvětim, odkud se již nevrátil.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Významný český činovník Svazu junáků – skautů Republiky Československé působící na Slovensku i v Čechách, v Košicích i v Přešticích. Civilním povoláním byl daňový úředník.

František Bečvář se narodil 7. listopadu 1903 v nejvýchodnější chodské vesnici Pocinovicích a tento původ dal mu do života nebojácnost, houževnatost, obětavost, lásku k rodné vlasti a všechny vlastnosti, které se v Pošumaví rodí při boji se skalnatými stráněmi, kamennými hradbami, věkovitými stromy, bažinatými močály a odvěkými nepříteli. Jeho matkou byla Marie Bečvářová, roz. Heinlová. Ta si přes odpor svého otce, který pro ni měl jiného ženicha, vzala Václava Bečváře. Avšak rok po narození prvního syna v roce 1904 zemřela na tuberkulózu. Je pohřbena v Klenčí pod Čerchovem, odkud pocházela, přesný hrob zjistit nelze (se jménem Heinl tam jsou), protože Klenčí p./Č. bylo za války omylem bombardováno a matriky shořely. Jeho otec, četník a později skladník, si pro malého Františka našel macechu, která na Františka byla velmi zlá a agresivní a se kterou měl později dceru Annu Bečvářovou, provdanou Plačkovou. S ní a jejím manželem, štábním kapitánem Jiřím Plačkem, udržoval František Bečvář vřelý vztah až do své smrti. Někdy později se přestěhovali z Pocinovic do Švihova, odkud František dojížděl do reálného gymnázia v Klatovech. Při dojíždění se seznámil s Jožou Hofmeistrovou, kterou si později vzal za manželku. Joža (Josefa) Hofmeistrová pocházela z finančně dobře zajištěné rodiny z Přeštic, kde její otec vlastnil hospodu "U Popelů" (Na Růžku 276, dodnes se zachovalo jen průčelí domu). Odmaturoval v roce 1922. 

V stejném roce nastoupil jako berní adjunkt u berní správy v Prešově na východním Slovensku. Finanční zajištění jeho ženy mu pomohlo při dálkovém studiu právnické fakulty. Časem povýšil a byl přeložen do Košic, kde byl jeho kolegou o rok starší František Slavík, který se oženil s Jožinou sestrou Boženou. V Košicích se mu narodil syn Zdeněk. Na Slovensku se hned se zapojil do rozvoje skautingu. Vykonával různé činovnické funkce. V roce 1934 už jako JUDr. nastoupil do Bratislavy. Začal být odborníkem ve svém oboru, sepsal knihy "Hostinství a daně" a "Mlýny a daně". Také psal do novin články proti slovenskému a německému nacionalismu, což mu v budoucnu přineslo nepříjemné následky, své zažíval i syn Zdeněk, kterého němečtí a slovenští kluci často bili. 

Po rozpadu Československa se v březnu 1939 vrátil zpět do Čech, do Přeštic. Zde se mu také narodila dcera Jarka/Jarmila. Z Přeštic dojížděl každý den do Plzně na Krajskou finanční správu (dnes Krajský úřad Plzeňského kraje), kde vykonával funkci finančního komisaře. V Přešticích platil za váženého občana, který má velké zásluhy na přeštickém skautingu, ale i gastronomii, z Bratislavy totiž přivezl sladkou a pálivou papriku (koření), rajčata a fazolové lusky, kvůli čemuž se blýskl hostinec "U Popelů", protože zavedl rajskou omáčku s knedlíkem a poctivý guláš. 

Ještě před vypuknutím války se František Bečvář zapojil do odboje. Dokumentoval si postoje lidí, kteří v roce 1938 psali protižidovské nápisy, ničili sochy aj. Měl také albumy fotek, jak to vypadalo. Důležitá byla i vazba na Londýn, kam dodával přes JUDr. Ivana Pietora zprávy. Účastnil se přípravy ozbrojeného povstání, které bohužel kvůli jeho zatknutí neproběhlo. Organizoval odbojové skupiny v Junáku (v Přešticích a Starém Plzenci) po jeho zakázání v roce 1940. Poprvé jej gestapo navštívilo 4. 11. 1940, ale díky včasnému uklizení a diplomatickému jednání, odešli příslušníci gestapy s nepořízenou (něco přeci jen odnesli). Natvrdo jej gestapo až 28. 11. 1942 v jeho plzeňské kanceláři. Během toho zničilo všechny jeho dokumenty a pozůstalosti. Zatčen byl pravděpodobně na dosud nezjištěné udání. Byl převezen do borské věznice a následně do Terezína, kde se s ním setkal dr. Tikal, který po válce podal zprávu, že na zádech měl František Bečvář nápis "návrat nežádoucí". Zemřel 1. 3. 1943 v Osvětimi.

Jeho manželku zemřela smutkem v roce 1965.

Zdroje: Slovenský skauting – historická komisia, Jozef Mikloš                                                                     Webové stránky "Junák - český skaut, středisko Dr. Bečváře Přeštice"                                         Na stroji psaný dokument (jakýsi životopis) Zdeňkem Bečvářem                                                 Vojenský historický ústav                                                                             


Pamětní místa

Jméno Františka Bečváře nalezneme na pomníku obětem 2. světové války na přeštickém Masarykově náměstí a na pamětní desce v budově Krajského úřadu Plzeňského kraje ve Škroupově ulici.


Vyznamenání a ocenění

  • V roce 1922 byl JUDr. František Bečvář vyznamenán osobně A. B. Svojsíkem. Obdržel vyznamenání "Svastika".  In memoriam byl vyznamenán Junáckým křížem Za vlast 1939-45, I.stupeň (Zlatý kříž ) a Československým válečným křížem.

    Zdroje: http://data-krizovatka.skauting.cz/plajner/10/poprav.html                                                                  Časopis Krajem šesti řek (červen 1970)


Skautský život

Vedoucí oddílu ve Švihově, tajemník okresu v Klatovech, župní zpravodaj v Košicích, člen zemského náčelnictva bratislavského, velitel střediska a okrsku v Přešticích

Skautem se stal již jako student, není však jisté, kde konkrétně. Jako nejpravděpodobnější se jeví Švihov, ale možná to bylo v Klatovech. Dle br. Karla Kulhánka, oblastního náčelníka pro západní Čechy, pak dokonce i švihovský oddíl vedl. Ještě během studia gymnázia zastával funkci tajemníka okresu v Klatovech.

Po přestěhování na Slovensko jeho zájem neupadl, ba naopak. Z počátku patřil do vedení 1. zboru skautov v Košicích, později byl jmenován do funkce okresního zpravodaje. Po zřízení skautských žup byl 3. 5.1925 jmenován do funkce župního zpravodaje Východoslovenské skautské župy se sídlem v Košicích. V rámci svojí funkce se zúčastňoval akcí podřízených organizačních složek, župních skautských a slavnostních akcí, kde skauting reprezentoval i na veřejnosti. Jako zástupce skautské župy se zúčastnil na sněmu Místonáčelnictva Svazu junáků - skautů RČS pro Slovensko (Košice 27. 2.1927), i sněmu Hlavního stanu Svazu junáků – skautů RČS 5. až 6. 3.1927 v Praze.

V roku 1929 absolvoval vůdcovský kurz v anglickém Gilwellu a účastnil se realizace 1. vůdcovského kurzu Slovenské lesní školy. I v pozdějších letech přednášel na kurzech lesní školy.V roku 1936 byla jmenována VII. Krajinská (zemská) skautská rada pro Slovensko. Jejím členem byl i František Bečvář.

Své nadšení pro skauting ukázal i v Přešticích, kde již oddíl fungoval od jara 1938. Stal se obrovskou morální autoritou. Důvěru získal i u rodičů chlapců. Jeho osobní příklad vedl k poznání, že vědomí lidského poznání a otevřená srdce mohou zformovat mladé lidi na celý život, že velice důležitý je charakter a bohatost duše. Skautský vůdce má jít příkladem a dokázat se rozdat. I Bečvářova pomoc ve věcných potřebách oddílu byla neocenitelná. Zajistil, že s přicházející zimou, když se chlapci nemohli scházet v parku pod širým nebem, jim vedení zemědělské školy umožnilo užívat jednu ze dvou tříd této školy dvakrát týdně po vyučování. S jeho podporou se mohl uskutečnit první letní tábor v Dolanech u Švihova v roce 1939, kterého se účastnilo asi 14 chlapců. Pomáhal i s přípravy tábora v Hnačově (blízko Plánice) 1940, tábor však musel být po týdnu z důvodu zakázání skautské organizace okamžitě zbourán. Na počest Františka Bečváře bylo přeštické skautské středisko přejmenováno na středisko Dr. Bečváře Přeštice.


Více o osobě Hrdiny

Jeho rodina dnes žije v Plzni a všechny následující generace se skautingu věnovali či dodnes věnují.

František Bečvář byl členem lóže svobodných zednářů, která nesla název Josef Pavel Šafařík. 

F. B. byl vzdáleným příbuzným chodského spisovatele Jindřicha Šimona Baara. 

Zdroje: Výpověď pamětníka pana Vaňka z Přeštic                                                                                         Na stroji psaný dokument (jakýsi životopis) Zdeňkem Bečvářem


Dokumentace

František Bečvář (vlevo) v Košicích, v bílých kalhotách starosta Košic Mutňanský, 20. léta 20. století (Skautský institut, Archiv Junáka)

Pomník obětem 2. světové války v Přešticích

Hostinec "U Popelů", kde František Bečvář bydlel v době svého ani ne čtyřletého pobytu v Přešticích.

František Bečvář

František Bečvář

Autoři

Příběh dal dohromady Daniel Bečvář, říjen 2016 - duben 2017

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.