Olomoucký skaut, letec. Odešel 1939 přes Maďarsko a Francii do Anglie, kde jako střelec bojoval v 311. bombardovací peruti RAF. Nevrátil se z náletu na Hamburk. Pravděpodobně byl sestřelen.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Podplukovník in memoriam Zdeněk Babíček se narodil 7. 11. 1919 v Brně a zemřel daleko od své vlasti, které tak věrně a statečně sloužil ,když bojoval proti nacismu. 15. 9. 1941 v Německu, u města Lingen, skončil jeho mladý život.

Již jako mladík vstoupil do skautského 5. oddílu Ostří hoši v Olomouci.

Byl rovněž členem Hanáckého aeroklubu. Osud jej dovedl až k 311. bombardovací peruti u RAF.

Studoval na Slovanském gymnázium v Olomouci kde maturoval v roce 1938, poté jeho kroky vedly na akademickou půdu a to na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde byl zapsán, avšak studoval zde jen krátce, to proto, že přišla válka.

Účastnil se událostí 28. října 1939 v Praze a rovněž pohřbu Jana Opletala.

Zdeněk Babíček utekl z okupované vlasti až do Francie, kde vstoupil do čs. zahraniční armády a to dne 2. 3. 1940 v Paříži jako vojín aspirant (osobní číslo A-4620). Když Francie podlehla nacistické moci, přešel do Velké Británie. Zde se stal příslušníkem tzv. bombardovací skupiny československého letectva, se kterou se přesunul na základnu v Honingtonu a odtud pak, už ale jako příslušník RAF (osobní číslo RAF/787504) do 10. bombardovací a střelecké školy (No 10 Bombing and Gunnery School, B & GS) v Dumfries ve Skotsku.   

Po ukončení výcviku v této škole jeho další cesta vedla k Operační výcvikové letce OTF 311. perutě. Od jara 1941 pak rotmistr Zdeněk Babíček usedal jako přední střelec bombardéru Wellington a operoval při letech nad nepřátelským územím.

Dne 15. 9. 1941 odstartovaly bombardéry 311. perutě k náletu na ponorkové doky v Hamburku, jedním z nich byl i Wellington pilotovaný Sgt Vilémem Soukupem, na jehož palubě byl i Zdeněk Babíček, na zpáteční cestě s největší pravděpodobností sestřelilo německé protiletadlové dělostřelectvo. Stroj dopadl na zem u Andervenne nedaleko německého Lingenu. Členové posádky (kromě už jmenovaných to byli druhý pilot Sgt Ján Miklošek, navigátor P/O Mojmír Sedláček, radiotelegrafista P/O Antonín Zimmer a zadní střelec Sgt Alois Jarnot) zahynuli. Těla všech šesti letců jsou pohřbena na lesním hřbitově v Reichswaldu u Kleve v Severním Porýní-Vestfálsku.

Zdroje:

http://www.vets.cz/vpm/zdenek-babicek-874/


Pamětní místa

- Lesní hřbitov v Reichswaldu u Kleve v Severním Porýní-Vestfálsku, 27-F-12/15. 

- Olomouc, Ústřední hřbitov Neředín, skupina H 8 (kenotaf na rodinném hrobě).

- Pomník letců Hanáckého aeroklubu na Ústředním hřbitově v Olomouci - Neředíně. 

- V Olomouci je po něm pojmenována ulice.

V brněnské čtvrti Černé Pole je po něm pojmenována ulice.

Zdroj:

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3894


Vyznamenání a ocenění


Skautský život

člen 5. odd. Junáka Olomouc

V Olomouci první skautský oddíl vznikl při sportovním klubu Olomouc a založil jej J. Friedl. V srpnu téhož roku jej dal zaregistrovat jako oddíl Baden - Powelových  skautů, který přijal název Ostří hoši. Začátkem prosince 1919 si skauti v Olomouci pronajali od města tzv. FORT, část starého opevnění, který se pak stal jejich slavným domovem. Zde v lednu 1920 se konal celostátní sjezd 200 delegátů Baden - Powelových  skautů, který projednával otázku vstupu Bí - Pí skautů do Svazu Junáků, skautů RČS.  V únoru se v Olomouckém FORTU sešli Ant. B. Svojsík a Boh. Řehák s náčelníky již zmíněných Bí - Pí skautů - kpt. Františkem Markem a Špičkou. Obě strany se dohodly na určitých podmínkách pro spojení obou organizací. K tomu však docházelo postupně a jednotlivé oddíly přecházely do Svazu junáků - skautů RČS až do roku 1923, kdy byl čestným náčelníkem Bí - Pí skautů již čs. generál Jan Syrový.

Do ciziny tajně odešli mnozí z Ostrých hochů, Zdeněk Babíček s Evženem Esteřákem. Prošli bitvami ve Francii 1940 a dostali se do Velké Británie. Babíček se přihlásil k letectvu, prošel kursem palubních střelců a létal pak v sestavě slavné 311. bombardovací perutě RAF nad Německo. Z náletu na Hamburk (v pořadí třiadvacátého) dne 15. září 1941 se již nevrátil. Jeho Wellington po zásahu německého stíhače explodoval ve vzduchu. 

Následující tři označené odstavce jsou autentickým přepisem historické kroniky, dokládající založení 5. oddílu „ostří hoši“, ve středu 23. listopadu 1921. 

Ostří hoši – založení oddílu 

V malém salonku Jurky sešlo se asi 8 hochů, a jak to bylo dále...

Nebyly tehdy na „Fortě“ nejpěknější poměry. Docházelo ke sporům a nespokojenosti jednotlivců. Po jednom nepěkném činu několika skautů, jež ostatní hoši zastávali, rozhodl se bratr okresní zpravodaj, že z Fortu odejde. Neučinil tak s lehkým srdcem. Vždyť opouštěl něco, do čeho vložil velkou část svého života, vždyť on to byl, jenž založil v Olomouci skauting, on to byl, jenž získal „Skautský domov“ a denně v něm pracoval. 
Opustit skauting úplně – to pro něho již možno nebylo; příliš s ním srostl. Několik těch táborů, několik pěkných chvil mezi hochy se mu vrylo tak v duši, že byl s to obětovat vše pro skautskou myšlenku.. A tu se rozhodl následovně. Odejde z Fortu, kde je vše jakési prohnilé, skoro protiskautské, a založí nový oddíl jen z několika hochů, těm dá veškerou svoji sílu a své schopnosti, ty vychová ve skutečné skauty, ve vůdce kteří obrodí ještě jednou skauting v Olomouci. 
Vůdce přišel. Mám za to, že když vcházel do salonku, také jemu zabušilo silněji srdce, neb nevěděl, kdo půjde za ním. Je pravda, míval kdysi svoji družinku „úderníků“, ale ti 3 hoši byli již starší a zdálo se dokonce, že v poslední době ztrácejí zájem o vše. A přece přišli. Ovšem, jak uvidíme později, dlouho nevydrželi. Bratr vůdce vyložil hochům proč odešel a načrtl v hrubých rysech co chce s hochy dělat. Byl dobrým řečníkem a dovedl vzbudit nadšení. A tentokráte se mu to podařilo úplně. Domluveny schůzky, uvažováno o tom, jak by se měla nově utvořená skupina, oddíl, jmenovati. Přijat návrh Číňanův: „Ostří hoši“ (dne 30. XI. 1921, doložil: Karel) To byla prví schůzka, více formální, při níž jsme nebyli ještě tuze spolu seznámeni. Ale potom ty ostatní. Pro nás všechny, jenž jsme se zúčastňovali (a stávalo se zřídka, aby někdo chyběl) jsou nezapomenutelnými chvilkami v životě.
 Bratr vůdce skutečně plnil to, co si byl určil. Vyprávěl nám historky ze svého života (na ty se pamatuji nejlépe, zvláště o Podskalácích“) a aniž jsme to pozorovali, vkládal nám přímo do duší nejkrásnější skautské zásady, učil nás milovati přírodu, druh druha, stopování a mnoha jiným věcem. Žil pro nás a my žili pro něj a pro své bratry „Ostré“. Vše co nám říkal, přijímali jsme s nadšením. Jistě ve vzpomínkách všech hochů si pojistila jeho matinka a sestra, později též ženuška, jež vždy kdykoliv jsme měli schůzku, měly pro nás připraveno něco dobrého. A bývalo to často. Ty dobré rohlíčky, čaje, čokoláda. Nevím, proč dnes mi to již tolik nechutná jako tehdy. /Číňan/ Založení oddílu stalo se ve středu dne 23. listopadu 1921.

Zdroje:

http://ost.unas.cz/historie.html

http://ka3.cz/webfm_send/1364

http://www.detske-casopisy.cz/wp content/uploads/2014/01/CIN_11.rocnik_1999_cislo_2.pdf


Více o osobě Hrdiny

7. 11. 1919 se rodičům Janu Babíčkovi (Bábíčkovi) a Olze Babíčkové (Novákové) v Brně narodil syn Zdeněk. Již v jeho dětství se však přestěhovali do Olomouce. V Olomouci bydleli v Legionářské ulici číslo 3.

V roce 1938 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. 

Působil ve skautském hnutí - byl členem 5. oddílu Ostrých hochů v Olomouci. Po maturitě začal studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a spolupracovat s organizací Obrana národa.

Dne 3. 1. 1940 ilegálně přešel hranice a jako dobrovolník bojoval ve Francii, když byla Francie obsazena Němci, odešel do Anglie, kde sloužil u letecké jednotky. 

Padl v boji při náletech na ponorkové doky v Hamburku. 

Byl to bratranec olympioničky Dany Zátopkové.

Zdroje:

http://www.kmol.cz/Clavius/l.dll?hal~1000326755

http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=3894


Dokumentace

Zdeněk Babíček ve francouzské uniformě. (Foto ze sbírky Jaroslava Popelky, Brno)

Foto ze stránek Hanáckého aeroklubu Olomouc, dostupné na: https://www.hao.cz/historie/za_valky.html

Kenotaf Zdeněk Babíček. Olomoucký ústřední hřbitov - Neředín. Foto dostupné na: http://www.vets.cz/vpm/foto/mista/normal/ceska-republika/olomoucky-kraj/olomouc/olomouc-464/13107_neredin-ol-mest.-hrbitov-2008-07-22-360-.jpg

Hrob Zdeňka Babíčka, palubního střelce 311. československé bombardovací peruti RAF, hřbitov Reichswald. Foto poskytly stránky: http://www.276.cz.

Památník členů Hanáckého aeroklubu v Olomouci - památník Zdeňka Babíčka, palubního střelce 311. československé bombardovací peruti RAF. Foto poskytly stránky: http://www.276.cz.

Památník členů Hanáckého aeroklubu v Olomouci - památník Zdeňka Babíčka, palubního střelce 311. československé bombardovací peruti RAF. Foto poskytly stránky: http://www.276.cz.

První skautský oddíl v Olomouci Ostří hoši - před pomníkem T. G. Masaryka (foto nejspíš z roku 1921, dostupné na - http://www.detske-casopisy.cz/wp-content/uploads/2014/01/CIN_11.rocnik_1999_cislo_2.pdf).

První skautský oddíl v Olomouci Ostří hoši (foto nejspíš z roku 1921 dostupné na - http://www.detske-casopisy.cz/wp-content/uploads/2014/01/CIN_11.rocnik_1999_cislo_2.pdf).

Autoři

Příběh dal dohromady Nela Franková - Vážka, Duben 2017

Bylo to jinak? Víš více informací?

Tyto údaje patří skautovi, který položil svůj život za vlast. I přes všechnu snahu mohou být některé z údajů chybné, nebo se nepodařilo zjistit všechny informace. Pokud máte nějaké další informace o uvedeném hrdinovi, nebo snad víte o jiném hrdinovi, který není v seznamu, budeme rádi, když se nám ozvete na: hrdinove@skautskyinstitut.cz

Kromě zdrojů využitých zpracovateli vychází uvedené údaje ze seznamů vytvořených v 80. letech minulého století, které jsme doplnili a opravili podle podkladů z let 1946, 1970 a dalších. Což ovšem neznamená, že jsou přesné, i ty je třeba podrobit zkoumání a případně opravit. Část údajů jsme kontrolovali dle následujících publikací:

  • Čvančara, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt 1939-1945.
  • Marek, Jindřich; Pejčoch, Ivo; Plachý, Jiří; Jakl, Tomáš. Padli na barikádách.
  • Plachý, Jiří; Pejčoch, Ivo. Zemřeli na Západě.
  • Padevět, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou.
  • Padevět, Jiří. Krvavé finále.

a dalších.