Pachl Antonín

Uherskohradištský skaut, učitel. Po obsazení republiky se zapojil do odboje v Obraně národa. V prosinci 1939 byl ve škole ve Zlíně - Zálešné zatčen a uvězněn. Prošel dvanácti věznicemi a pak nevyléčitelně nemocný poslán na Mírov, kde zemřel na tuberkulózu.

Místo narození Místo úmrtí Místa skautování Pamětní místa

Příběh hrdiny

Antonín Pachl se narodil 23. 7. 1910 v Uherském Hradišti jako syn krejčího Maximiliána Pachla a jeho manželky Marie Pachlové, byl prvním synem v rodině. V Uherském Hradišti absolvoval obecnou školu a pak osm tříd reálného gymnasia, kde v roce 1929 maturoval. Po maturitě pokračoval ve studiu na učitelském ústavě v Olomouci a stal se učitelem pro základní školy. V letech 1930 – 1932 prodělal dvouletou vojenskou službu. Pro své vysoké kvality byl jedním z nejlepších absolventů školy 7. divize pro důstojníky v záloze. Od mládí byl skautem i činným v tělesné výchově, jako člen TJ Sokol v Uherském Hradišti vynikal jako atlet, lyžař a gymnasta. Byl také velmi dobrý muzikant – hrál na housle a zpíval v pěveckém sdružení Svatopluk v Uherském Hradišti.

Ve Zlíně vyučoval nejprve na obecné pokusné škole a od roku 1936 na diferencované měšťanské škole J. A. Komenského ve Zlíně – Zálešná. Zde si získal velmi dobrou pověst jako svědomitý, laskavý, veselý a společenský učitel a vychovatel.

Po okupaci naší republiky nacistickým Německem se už v dubnu 1939 stal členem odbojové organizace Obrana národa pro okres Zlín a zastával nejdříve funkci propagátora, pak zástupce velitele okresu Zlín, velitelem byl odborný učitel Otto Ludvík.

Struktura organizace Obrana národa neušla pozornosti zlínského a uherskohradišťského gestapa a členové Obrany národa byli postupně zatýkáni. Antonín Pachl se připravoval, že o Vánocích 1939 uteče na Slovensko a pak dále do ciziny. Jeho plán zlínské gestapo zmařilo, když k zatýkání došlo v pondělí 18. 12. 1939 ve škole na Zálešné. Zatčení prováděli členové zlínského velitelství gestapa Kreuger, Raška a Kijovsky (1), (2).

Po zatčení byl převezen do věznice v Uherském Hradišti, pak do Brna, kde vystřídal tři vězení (Kaunicovy koleje, Sušilovy koleje a věznici Pod kaštany). Na podzim 1940 byl odvezen i s ostatními vězni z Uherského Hradiště a Zlína do Svídnice (Schweidnitz) v Kladsku, odtud postupně do Vratislavi (Breslau), do Diezu na řece Lahně v Německu, kde pracoval v tkalcovně a pobyl tam jeden rok. Odtud k soudu opět do Vratislavi (Breslau) a zde byl 25. 06. 1942 odsouzen „pro přípravu velezrady“ k 7 letům káznice. O postojích a odporu proti německé moci svědčí i Antonínovy dopisy z vězení a tajně posílané motáky (3) a také jeho básně psané ve vězeních (4). Po odsouzení opět převezen do káznice ve Wohlau a pak do Briegu (v dnešním Polsku) (5). O svém odsouzení k 7 letům vězení ve svém dopise se s ironií zmiňuje, že „zápas prohrál 7 : 0". Vlivem tělesného i duševního utrpení a nelidských podmínek věznic ve Wohlau a Briegu propuká u něho onemocnění tuberkulózou. Jako těžce a nevyléčitelně nemocný byl nakonec v červenci 1944 dopraven na Mírov, kde po několika týdnech pobytu 4. srpna 1944 zemřel. Podle zprávy vězeňského lékaře MUDr. Žižlavského byl Antonín v tak zuboženém stavu, že smrt byla pro něj vysvobozením. (6)

Byl pohřben na vězeňském hřbitově na Mírově, odkud byl po skončení války v srpnu 1945 v Olomouci zpopelněn. Urna s jeho ostatky je uložena v hrobě jeho rodičů na hřbitově v Uherském Hradišti – Mařaticích.

Po skončení II. světové války byl prezidentem Československé republiky a ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou vyznamenán Československým válečným křížem 1939 In memoriam (7) a Odborem školství ONV ve Zlíně byl posmrtně jmenován ředitelem Základní devítileté školy v Zlíně – Zálešné.

(1) Zatýkání A. Pachla – přepis tajného dopisu Antonína Pachla z brněnského vězení – přepsáno bratrem Janem Pachlem

„Raněn jsem byl ve 14.30 hodin u naší školy: Já jsem vždycky říkal, že uteku. Poněvadž je škola na volném prostranství a já mám dobré nohy, tož jsem se do toho pustil. Kdyby ne zimníku, který jsem po cestě shodil, byl bych se snad dostal z dosahu. Oni po mně stříleli dva a pak tři. Tož, naštěstí to odnesla jen levá paže. Odvedli mě do auta za nadávek:“Ty český pse, ty české prase“ a podobných výplodů německé jemnosti a kultury. Přitom mi dali asi třikrát políček – pořádně. Na Gestapu ve Zlíně mě ošetřili – přišlo mi špatně od žaludku, tož jsem se pozvracel. …“

(2) Vzpomínka žákyně Jindry Mlýnkové na svého učitele

Vzpomínky tehdejší žákyně měšťanské školy na Zálešné Jindry Mlýnkové:

V září 1939 jsem jezdila z Lípy nad Dřevnicí do Komenského měšťanské školy ve Zlíně a nezapomenu na den, kdy gestapo přišlo do školy pro učitele Antonína Pachla, který se pokusil při zatýkání uniknout a my jsme slyšeli střelbu jeho pronásledovatelů. Byl potom vězněn v koncentračním táboře, jeho jméno je na pamětní desce ve škole. V mojí paměti zůstala trvalá vzpomínka na nedokončenou hodinu přírodovědy s rozkrojeným rajským jablíčkem a uplakanou třídní učitelkou, tenkrát slečnou Věrou Libíčkovou.“

Tolik vzpomínky tehdejší žačky Antnonína Pachla J. Mlýnkové.

(3) Dopisy a motáky z vězení

Tajný dopis propašovaný z Kaunicových kolejí v dubnu 1940:

Drazí!

Právě se dovídám, že ve Vídni je hlad,nespokojenost než to praskne a neklid. Zatčených je tolik, že věznice nestačí, tož dávají vězně i do hotelů. Místo tuku dávají kondensované mléko.

Počítají asi ještě jeden rok.

Srdečný pozdrav všem vám a vzpomínka na vás všechny. Dík za zaslané, i balík ze dne 22.4. Děkuji za vyřízení všeho ve Zlíně. Tak teď bude ten úpis půjčky konečně doma /půjčka obrany státu/. Doufám, že to nespěchalo. Paní Malotové děkuji za pozdrav! Bohuš Gottwald /zeť/ je zde na chodbě jako většina z nás, jen Ludvík je kdesi ve 2. patře. Je zde i G. Čáp. Já ho však neviděl. Je zde nás asi 200 kusů velezrádců. Děkuju za vyřízení všech věcí ve Zlíně. Zde celkem nic nového. Strážci stejní- bratři Vídeňáci. Gestapo se každý měsíc mění-přijde jiné. Jak zde byl předposledně tatínek, to jsem nevěděl. Lístek jsem dostal byl vlastně určen pí Rackové. Dověděl jsem se pak, až mi to řekl jeden voják, že to byl tatínek. Srdečný pozdrav Mildovi- ať študuje k oboru.

Tonda domů

23.7.1944

věznice Mírov

tajný dopis(poslední)

Drazí!

Pozdrav! Od 10.7. jsem na Mírově. Na léčení. Léky si ovšem musím obstarat sám. Tento dopis je neoficiální. Zašlete ihned balíček s obsahem: 1 krabice s kalciovými ampulkami, kalciové tabletky, vitaminy C a B1 a hlavně k tomu tuky. Vše musí být smícháno: máslo+med, sádlo+hroznový či jiný cukr,rybí tuk a pod.

Žádné pečivo: pokud lze, sklo pryč vše do lehkých krabiček, vosk, pohárek atd. Stačí i umělý med. Obal nejlépe lehký dřevěný nebo dobrý kartoun. Váha 2kg. Zaslat přesně 1x za 4 týdny. Na obal poznačit čitelně EXPRES-nicht lagern. A jako obsah: MEDICAMENTE.

Léky mějte doma vždy v zásobě. Když to přijde zpět, pošlete znovu. /Někdy až později, strčte do dosičky jen samý tuk, kousek masa apod.

Pak mi pošlete: balíček označte velmi čitelně: Wäsche: 1 svetr, 3 garnitury zimního pádla, 3 páry teplých ponožek, tepláky, papuče, hadr na utěrku. Vše staré. Nic nového. Pasta na zuby. Žádám vás o mnoho, ale nedá se nic dělat, až budu zdráv vynahradím vše. Dr. Tománek ať se nyní ve svých krocích obrací sem.

Oficiální dopis budu psáti 6. srpna. Potom více.

Děkuji za Vaši péči.

                         Váš Tonda

P.S. Píši v posteli, tož sa nedivte. Vážím 40 kg.

(4) Básně psané ve vězeních 

Vánoce 1940

Vánoční jedle svícemi plane,

před námi oltář plný lesku,

ze zraků sklopených krůpěje kane

naděje, víry, lásky a stesku.

Ve vlnách vzedmutých hrůzného moře

apoštol volá a prosí Pána:

„Zachraň nás, vysvoboď, z tohoto hoře,

Bouří je naše loď porouchána.“

„Proč ztrácíš důvěru v sebe, jsem s vámi“,

kráčeje po vlnách, dí je Pán.

„Pozvedni srdce své nad vodami,

víry hrad přepevný budiž vám dán!“

„Naše loď hyne, bouře jí zmítá,“

„voláme, Pane, též máme víru.

Nezhynem, věříme, hle, již nám svítá!

Naše loď milená v přístavu míru.“

Idyla vánoční prohřívá nitro,

nad námi vznáší se zvonů van.

„Nuž, bratři, povstaňtež, blíží se jitro!

V jesličkách na seně – Kristus Pán!“

Po ročním věznění prožíval Antonín Vánoce ve věznici ve Svidnici (Schweidnitz) v dnešním Polsku, báseň složil o Vánocích 1940

Dopis mých rodičů

Železem otcovy pěsti psaný,

matčiným srdcem požehnaný

leží tu přede mnou

B o l

Vpíjím se očima v tu bolest psanou

nikomu a všechněm žalovanou

hladím svým pohledem

L á s k u

Vánoce ztrávené ve vzpomínání …

Vidím tu bolestné pousmání

obou mých rodičů

S t a r o s t

A přesto pevně se to písmo klene

radostnou předtuchou naplnění

Vydržet, Neklesat!

V í r a

22.01.1941

Publikováno in Ludvík Burian: “A kdybych prošel celý svět, vás už nepotkám”, 1990

(5) Rozsudek

-zatykač se nachází v kolonce fotografie

(6) Lékařská zpráva o úmrtí

- nachází se v kolonce fotografie

(7) Válečný kříž 1939

- nachází se v kolonce fotografie

Ostatní zdroje k celé práci:

Použity materiály bratra Jana Pachla (22. 03. 1917 – 14. 05. 2010), který na památku Antonína Pachla (1910 – 1944) pojmenoval i svého prvorozeného syna Antonína Pachla (narozen 1947), který je v současné době vlastníkem celé pozůstalosti po svém strýci.

• Korespondence s panem Antonínem Pachlem, e-mailové zásilky materiálů z Anglie v období leden – březen 2017

• 25 let skautingu ve Zlíně, 1922 – 1947, vydal OS 49 Zlín vlastním nákladem

• Ludvík Burián - Uherskohradišťsko proti fašismu, Okresní výbor Svazu protifašistických bojovníků, Uherské Hradiště 1984

• Ludvík Burián – A kdybych prošel celý svět, Vás už nepotkám (Po stopách politických vězňů a míst, kde přišli o život – příspěvek k dějinám Uherskohradišťska za okupace), Uherské Hradiště 1990

• Moravský zemský archív v Brně, Fondy OKA Zlín, OKA Uherské Hradiště

• OKA Zlín - archivní fond Okresní školní výbor, v němž jsou také dokumenty týkající se perzekuce učitelů během 2. světové války, m.j. informace o Antonínu Pachlovi

• útržky informací o činnosti A. Pachla Školní kronika obecné školy Masarykovy ve Zlíně (fond Národní škola Masarykova Zlín inv. č. 255) a publikace Z práce Komenského měšťanské školy 1938-1939, 10 let pokusné práce na měšťanských školách ve Zlíně 1929–1939.

• Slovácké muzeum Uherské Hradiště – fotografie A. Pachla z fondu SM, inv. č. 39902

• ADAMÍK, Marek. Mladý odbojář věřil, že se vrátí: Antonína Pachla uvěznili fašisté za odbojovou činnost, zemřel v Mírově na tuberkulózu. Mladá fronta DNES: Východní Morava, 2003, 14, (277).

• ZMUH, Sága rodu Pachlů

• Obrana národa - http://www.codyprint.cz/obrana/index.html

• http://www.vets.cz/vpm/3874-pomnik-obetem-2-svetove-valky/

• http://www.soupispamatek.com/okres_zabreh/foto/mirov/mirov_pamatnik.htm

• https://www.tlumacov.cz/historie/kronika/tlumacovska-kronika-1995.pdf

• http://www.pisanka.estranky.cz/clanky/antonin-pachl.html

Věznění Antonína Pachla:

18.12. 1939 – zatčen a postřelen ve Zlíně

19.12. 1939 – převezen do věznice v Uherském Hradišti

19.12. 1939 – 30.1. 1940 – pobyt v Uherském Hradišti

30.1. 1940 – 30.6. 1940 – vězení v Brně (Kaunicovy koleje)

1.7. 1940 - 31.7. 1940 – vězení v Brně ( Sušilovy koleje)

31. 7. – 6. 11. 1940 – vězení v Brně (Veveří)

10. 11. 1940 – 15. 5. 1941 - vězení ve Svídnici (Schweidnitz)

15. 5. 1941 – 28. 6. 1941 – vězení Vratislav (Breslau)

1. 7. 1941 – 1. 5. 1942 – vězení Diez an der Lahn (Německo)

14. 5. 1942 – 30. 6. 1942 – vězení v Breslau (soud)

1. 7. 1942 – 11. 7. 1943 – vězení Wohlau (Polsko)

15. 7. 1943 – 8. 7. 1943 – vězení Brieg (Polsko)

10. 7. 1944 – 4. 8. 1944 – vězení Mírov

4. 8. 1944 – Antonín Pachl zemřel

---

Pamětní místa

• Památník fašismu, Mírov, bývalý politický okres Zábřeh

• Památník Obětem 2. světové války, nám. Míru, Uherské Hradiště

• Pamětní deska Obětem 2. světové války, Velehradská třída 480, v chodbě Slováckého divadla Uherské Hradiště

• Pamětní deska v bývalé Komenského pokusné měšťanské škole, Zlín – Zálešná, dnes ZŠ Komenského I., Havlíčkovo nábřeží 3114, Zlín

• Památník Obětem 2. světové války, Sad Komenského, Zlín

• Památník popravených a zahynulých příslušníků Svazu zaměstnanců školství a osvěty v Zemi moravskoslezské, Moravské náměstí 6/01, Brno

---

Vyznamenání a ocenění

• A. Pachl byl vyznamenán československým Válečným křížem.

---

Skautský život

skaut z Uherského Hradiště

---

Dokumentace

Autoři

Příběh dal dohromady Jakub Šemnický, Miloslav Hrdý, březen-duben 2017